Kdybych měl vyjmenovat alespoň několik výhod zemního plynu pro segment dopravy, ať již ve stlačené podobě jako CNG, nebo zkapalněný LNG, musím začít jednoznačně ekologií. Vždyť právě doprava je zodpovědná za čtvrtinu emisí skleníkových plynů a druhým největším znečišťovatelem ovzduší po energetice. A nejvíce emisí skleníkových plynů z dopravy pochází právě z dopravy silniční. Ta byla v loňském roce zdrojem téměř tří čtvrtin emisí skleníkových plynů v tomto sektoru. CNG a LNG přitom nabízí proti běžným palivům až o 25 % méně emisí oxidu uhličitého a eliminují emise prachových částic a oxidu siřičitého. Navíc zásadně omezují emise oxidu dusného. Nezanedbatelnou výhodou oproti jiným ekologickým alternativám je i pořizovací cena automobilů. Ta se totiž u vozidel na CNG nebo LNG příliš neliší v porovnání s tradičními motorizacemi.
V současnosti se navíc můžeme setkat s ještě ekologičtější alternativou k CNG a LNG, kterými jsou bioCNG a bioLNG. Jejich základem je biometan, který lze vyrobit zcela bezemisně z biologicky rozložitelných odpadů. Nejedná se o žádnou vizi do budoucnosti, někteří z největších tuzemských provozovatelů plnicích stanic již biometan nabízí. Jsem rád, že využití biometanu v dopravě má podporu Evropské unie i České republiky a je uznán za jeden z nástrojů pro dekarbonizaci sektoru dopravy.
Vzdálenější budoucnost plynové mobility pak představuje jednoznačně vodík. Technologie automobilů a autobusů na vodíkové palivové články je již připravená a ve světě odzkoušená, zbývá už jen vyřešit levnou výrobu vodíku a rozšířit plnicí infrastrukturu. Věřím, že čas vodíku zcela jistě přijde a bude neméně úspěšný jako zemní plyn.
Martin Slabý
předseda Rady Českého plynárenského svazu
zdroj: www.plynovamobilita.cz
